Rubrika: Akce

Druhé únorové úterý v knihovně patřilo zámeckému parku. Vlasta Čablová pozvala zahradní architektku Kateřinu Tuzarovou, aby představila plán na obnovu parku. Paní Tuzarová přijela i se svými kolegyněmi. Máme radost, že toto téma přilákalo tolik našich spoluobčanů. (Trochu jsme to čekali a každá z organizátorek něco přichystala, také někteří účastníci přinesli občerstvení.) :-) A nejen je, přijely i členky spolku Proud Holešov, který pečuje o Americký park.  Besedu zahájila Vlasta Čablová, která představila nejkrásnější stromy v parku. Následovalo vystoupení K. Tuzarové. Nejprve popsala stav stromů v parku a vysvětlila, proč je nezbytné pokácet cca 25 stromů, a to i některé z těch významných, např. dub červený. Jsou totiž napadeny houbami či jmelím do takové míry, že je již nelze zachránit a hrozí odlamování větví a vývrat. Na druhou stranu, pokud…

Druhé lednové Úterý v knihovně jsme novoročně rozjímali s Helenou Žůrkovou. Atmosféru jejích básní a zamyšlení nad dnešní dobou, odpuštěním, sebepřijetím či mezilidskými vztahy dotvořily nádherné fotky jejího syna Petra a odpovídající hudba. Byl to skutečný multimediální pořad :-) Také jsme se ale zasmáli, například při poslechu povídky Sněhová story, která obsahovala pouze slova začínající na písmeno s. [gallery ids="343,340,341,342,337,338,325"]

Předvánoční tvoření ze slámy s Františkem Zuskou, nositelem tradice lidových řemesel 2017 (podrobnosti zde), skvěle vystihla Vlasta Čablová v mailu, kde mi posílala fotky: „Včerejší večer byl přímo kouzelný!! Bylo to odpočinkové a přitom nabíjející energií. Mám z takového večera nádherný pocit. Pan Zuska při svém věku dokáže ještě lidem kromě svého umění předat i energii a to je opravdu na hlubokou poklonu!“ Pan Zuska nemá ve věku 85 let problém vyběhnout schody nebo se shýbnout pro spadený kousek slámy, je ve skvělé kondici. A to mu umožňuje již více než 40 letech předávat dál své umění práce se slámou. Jako samouk si na všechny postupy si přišel sám. A protože je profesí stavař jde na vše logicky a systematicky. A tak nám při tvoření přesně říkal, jak máme co udělat a proč, předával nám některé ze svých fíglů. A tak…

Druhá z řady úterních besed v přílepské knihovně měla indiánskou příchuť. O svých zážitcích s kanadskými příslušníky kmene Černonožců a o tom, co je vlastně k indiánům přivedlo, povídali Dušan a Petra Hanákovi. Postupně se místnost zcela zaplnila, židle nestačily. Nevím, jak ostatní, ale já si představovala spíše romantickou besedu o indiánských rituálech a příbězích. Ovšem začátek měl do idyly daleko. To, čím si indiáni procházeli při násilném odebírání z rodiny a snaze o převýchovu ve speciálních školách, kde děti zažívaly především hlad a týrání, není běžně známé. A jejich současná realita v rezervacích se šrámy na duši po převýchově, bez zaměstnání, za to s registračním číslem, alkoholem a drogami se šťastným životem nazvat nedá. Nakonec však došlo i na ty rituály, tradice a vztahy. Fotky prérie a posvátných míst…

Sešli jsme se před 17 hodinou u zámku, počasí nám přálo, bylo sucho a relativně teplo. Prošli jsme zešeřelým parkem, jen zámek osvětlovala barevná diskokoule. Potom nahoru návsí k dětskému hřišti a zpátky dolů ke škole. Na zahrádce u Páralů pro nás hasiči nachystali oheň, ze školy jsme přivezli čaj. A pak už se jen vykládalo, opékaly špekáčky, děcka létala jak zběsilá... Myslíme, že všem to přišlo jako skvělá akce. Do příštího roku určitě vymyslíme lepší trasu a možná nejen to :-). [gallery columns="4" ids="239,240,305,306,307,241,243,308"]      

Ve spolupráci s obecní knihovnou jsme zahájili řadu podzimních a zimních setkání Úterý v knihovně, aneb co čte...  Jako první se uvolila o svých oblíbených knihách vyprávět Helena Kuchařová. Besedovat přišly, podle očekávání, samé ženy. Stoly a nádobí nám skvěle připravila J. Žourková z obecního úřadu, občerstvení zajistily organizátorky. A co že to Helenka Kuchařová ráda čte? Třeba Čtyři dohody od D. M. Ruize, Proroka od Ch. Džibrána, Hledače mušlí od R. Pilcherové, Francouzské děti jedí všechno od K. Le Billonové, knihy od R. Fulghuma a spoustu dalších. Mluvilo se samozřejmě i o józe a významu dechu, opomenuto nezůstalo ani jídlo. Sedělo se, povídalo a poslouchalo, rozcházely jsme se kolem půl sedmé. [gallery ids="219,220,221,222,224,223,225"]