V Africe je to běžné, my, civilizovaní lidé, jsme na to již téměř zapomněli. O čem je řeč? O chození naboso. Možná ještě tak doma. Ale venku? V přírodě? Proč bychom to vůbec měli zkoušet? Důvodů je více, na prvním místě je přirozenost bosé chůze pro naše tělo. Jakmile se bosá chodidla při chůzi dotýkají povrchových nerovností, stimulují se jednotlivé akupresurní body, které zodpovídají za funkci tělesných orgánů. Při chůzi naboso dochází také k dráždění nervových receptorů a tím k aktivaci činnosti i těch svalů, které bývají při chůzi v obuvi nečinné.
Chůze naboso tedy:
- uzdravuje nohy, které dennodenně obouváme do těsných bot
- rozvíjí spolupráci mezi nervovou a pohybovou soustavou
- skvěle trénuje svaly držící nožní klenbu
- stimuluje krevní oběh v dolních končetinách
- preventivně působí proti křečím, plochým nohám a deformacím prstů
- zlepšuje držení těla
- posiluje imunitu
Víte, že jedním z prvních propagátorů chůze naboso byl bavorský léčitel Sebastian Kneipp? Dnes je již všeobecně známa Kneippova koupel, kde střídavě chodíme ve studené a teplé vodě, v ideálním případě s valouny na dně. Kneipp doporučoval chodit každý den pět minut v ranní rose právě z výše uvedených důvodů.
Čím členitější povrch pro bosou chůzi zvolíte, tím lépe. Vyzkoušejte tedy náš chodníček v přílepském zámeckém parku. Boty i ponožky dolů a zkuste procítit, jaké to je chodit po klacíkách, kamínkách či šiškách.
