Naše členka Vlasta Čablová je nevyčerpatelnou studnicí nápadů. Právě ona přišla v zimě s nápadem přihlásit habr ze zámeckého parku do ankety Strom roku. A ejhle, už jsme ve finále. Z přihlášených více než 40 stromů náš habr a jeho příběh zaujaly porotu natolik, že náš zámecký habr obecný převislý vybrala do finále této ankety. Hlasování začalo 17. června a potrvá až do 25. září. Přílepský habr dostal přezdívku Patron zrození a hlasovat pro něj můžete zde. Anketu pořádá Nadace Partnerství a více o celé anketě Strom roku se dozvíte zde.
Celý příběh našeho stromu:
V místě, kde se Valašsko s Hanou stýkají, leží obec Přílepy. A co paměť Přílepanů sahá, v blízkosti zámku stojí chlapák rozložitých křivolakých větví. Kdo však přesně ví, čeho byl přílepský habr svědkem, co vše se přehnalo nad jeho korunou, kolik poutníků objaly jeho dlouhé převislé ruce a kolika lidem poskytl toužebně očekávaný stín ve dnech rozpálených sluncem? Majestátní habr nechal vysadit hrabě Karel Maxmilián, první z přílepské větve Seilernů, někdy kolem roku 1850. Bylo to v dobách, kdy se rozhodl tvrz přestavět na zámek. Sám milovník přírody opustil vojenskou službu a jal se studovat hospodářské vědy. Zabýval se výživou rostlin, přírodními a umělými hnojivy. Na svých statcích nabyté poznatky zkoušel a stal se vzorem jiným statkářům. Z jeho pera dokonce vzešel v roce 1865 spis Nauka o výživě bylin. Ze čtyř dětí, které se jim s manželkou Marií z Hardeggu narodily, zůstal na zámku v Přílepech žít syn Julius. Sedával pod košatým habrem a poslouchal, co mu šum listí našeptával. Miloval tento kraj, a proto se rozhodl zámek zvětšit a založit zde pro místní děti školu. Rozložitý strom byl svědkem Juliovi lásky k Terezii, prvních krůčků i dospívání jejich dětí. Ty osud zavál jinam. A Terezie se stala dobrým duchem Přílep, když již žila na zámku sama jen se služebnictvem. Pak přišel rok 1945. Zámek byl zestátněn, Terezie musela odejít. Habr stále prodlužoval své větve ve snaze obejmout své pány, ale i celé přílepské okolí. Viděl, jak se ze zámku stává učňovský internát, chlácholil studenty před zkouškami a milence svými zelenými pažemi objímal, aby na ně vidět nebylo. Za svůj dlouhý život spatřil nespočet zázraků zrození nového života, nejprve těch panských, nyní i těch z nejchudších. Zámek byl upraven na porodnici, ve které se narodilo na dvacet jedna tisíc dětí. Čas plynul. Porodnice byla zrušena a habr byl svědkem postupného chátrání starého zámku. Ač ho jeho srdce nespočetněkrát převelice zabolelo, dál pokorně, vše objímaje, příchozí utěšoval, slzy utíral, lásku chránil, smích nechával roznést do dálky. To když se v parku festiválky a slavnosti konaly, hasiči trénovali, či jen děti běhaly. A všechna svěřená lidská tajemství před celým světem ukryl, aby je chránil ještě po mnoho desítek let.
Přílepský habr má v anketě přezdívku Patron zrození. 
Děti z mateřské a základní školy Přílepy. 
Vylosovali jsme si šťastné číslo 7! 🙂 
