14. 2. 2018: Fakt, že náš zámecký park není jen tak ledajakým parkem, dokládá jeho zápis na seznam kulturních nemovitých památek, k němuž došlo na základě iniciativy představitelů obce Přílepy v 90. letech minulého století. Kdyby obec tehdy návrh nepodala, park by nepodléhal žádné ochraně a byl by tedy zcela obyčejným parkem, kde by obec mohla činit v podstatě cokoliv. Kdyby, chyby, teď je teď a je to tak, jak je. Park je majetkem obce a je tedy její povinností se o svůj majetek starat tzv. s péči řádného hospodáře a s ohledem na status památky taky v souladu se stanoviskem památkářů. A taky s ohledem na to, že v parku stále stojí zámek, který je také památkově chráněný. Na všech jednáních zastupitelstva v loňském roce se o údržbě parku a dalším osudu zámku diskutovalo. Jednou se pan starosta neudržel a řekl, že nechápe, co stále řešíme, že děláme, jako by park a zámek byli středobodem obce. A že nevidí důvod, proč bychom měli mít z parku „superpark“.
My se domníváme, že park a zámek středobodem obce jsou. Co jiného by jím taky mohlo být? Na co mohou být občané ve své obci pyšní? Na náves se zvonicí, obecní úřad s mateřskou školou, na základní školu či na lesní kapli? Nebo snad na prostor před pekárnou či na pálenici? Vždyť má obec zámeckou věž ve znaku. Vždyť se v zámku jako tehdejší nemocnici narodilo přes dvacet tisíc lidí. Kde jinde se mohou lidé scházet a trávit tam libovolně svůj volný čas? Jaký jiný podobný majetek a prostor obec má? A proč by nemohl být zrovna přílepský zámecký park „superparkem“? Když něco dělám, chci to dělat pořádně. Takové nějaké „šolíchání“ sice nestojí moc úsilí ani peněz, ale může se pěkně nevyplatit právě v případě veřejně přístupných prostor, což dokládají letošní pády několika stromů a větví. Příčiny jsou nasnadě – zanedbaná údržba. Zastáváme názor, že bychom do přírodních a tedy přirozených procesů měli zasahovat co nejméně. Ale to si můžeme dovolit v lese, nikoliv v obecním parku.
Pan starosta vždy, když ve svých úvodnících v obecním občasníku psal, že se něco opravilo, vyjádřil obavu, aby to nezničili vandalové. Co by ale mohli tito vandalové v naší obci jiného dělat? Kde se mohou lidé scházet a co mohou společně podnikat? A co krásného v naší obci vzniklo? Co se opravilo tak, aby srdce zaplesalo? Většina volných ploch byla zastavěna, na cestách se zvýšil provoz, zejména přes zimu je všude bahno, protože sněhu významně ubylo. Mají děti a mladí sedět doma u počítače? Nebo se mají scházet v hospodě?
Úprava parku a rekonstrukce zámku pro potřeby obce se jeví dle našeho názoru jako nejvyšší priorita. Jednak proto, aby vše dále nechátralo, jednak proto, že je potřeba přemoci tu všeobecnou apatii, která v obci panuje, a po vzoru ostatních obcí začít programově pracovat na zkrášlování a zvelebování obce, aby Přílepané skutečně mohli být hrdi na svou obec a aby se jim tady skutečně žilo dobře. A chtělo se jim (a měli se kde) scházet se svými sousedy, a to vícekrát, než dvakrát do roka na čarodějnicích a békalovi.
Záměr, který 13. února v rámci cyklu Úterý v knihovně představila zahradní architektka K. Tuzarová, nás nadchl. Park by byl důstojným místem pro scházení se a trávení volného času i pro reprezentaci obce. Věřme, že se to v dohledné době podaří, náš spolek je připraven pro to udělat maximum. Proto 13. až 15. dubna proběhne akce Řezbáři v Přílepích aneb probuzení parku a zámku Přílepy. Program bude bohatý. Srdečně Vás již nyní zveme a těšíme se na setkání.
Eva Husáková
Úvodní foto: Jindřich Grygera.
Další foto: Martina Kvapilová.